Složení a mechanismy účinku regulátorů růstu rostlin
Regulátory růstu rostlin jsou produktem integrovaného vývoje různých vědeckých a technických oborů, včetně organické syntézy, stopové analýzy, fyziologie rostlin, biochemie a moderního zemědělství, lesnictví a zahradnictví. Během dvacátých a třicátých let minulého století výzkumníci objevili v rostlinách přítomnost stopových množství přírodních rostlinných hormonů,-jako je etylen, kyselina indol-3-octová (IAA) a gibereliny, a zaznamenali jejich roli při regulaci růstu a vývoje. Výzkum syntetických analogů začal ve 40. letech 20. století, což vedlo k postupnému vývoji a postupnému přijetí sloučenin, jako je 2,4-D, DA-6 (čerstvý ester aminu), forchlorfenuron, nitrofenolát sodný, kyselina naftalenoctová (NAA) a maleinhydrazid, což z nich nakonec učinilo samostatnou kategorii agrochemikálií. Přestože počet syntetických regulátorů růstu rostlin za poslední tři desetiletí výrazně vzrostl, jejich vývoj a rozsah použití zaostávaly za vývojem insekticidů, fungicidů a herbicidů kvůli složitosti aplikačních technik. Nicméně, poháněné potřebami modernizace zemědělství, mají regulátory růstu rostlin obrovský potenciál pro rozvoj, se zrychlujícím se trendem pozorovaným od 80. let 20. století. Čína zahájila výrobu a aplikaci regulátorů růstu rostlin v 50. letech 20. století.
Pro cílovou rostlinu je regulátor růstu rostlin exogenní, -nevýživná chemická látka. Typicky je schopný translokace v rostlině na místo působení, může podporovat nebo inhibovat specifické fyziologické procesy i při velmi nízkých koncentracích, čímž řídí vývoj tak, aby vyhovoval lidským potřebám. Každý typ regulátoru růstu rostlin slouží specifickému účelu a požadavky na aplikaci jsou přísné; specifických účinků na cílovou rostlinu je dosaženo pouze za určitých podmínek aplikace (včetně faktorů prostředí). Změna koncentrace může často vést k opačným výsledkům-, například látka může podporovat růst při nízkých koncentracích, zatímco při vysokých koncentracích jej inhibuje. Regulátory růstu rostlin mají širokou škálu aplikací, které se liší v závislosti na konkrétní sloučenině a cílové rostlině. Příklady zahrnují: kontrolu klíčení a dormance; podpora zakořenění; stimulace prodlužování a dělení buněk; regulace postranních pupenů nebo odnožování; řízení architektury závodu (např. podpora kompaktního, robustního zvyku, aby se zabránilo poléhání); regulace kvetení nebo projevu pohlaví a vyvolání bezsemenného ovoce; ztenčování květů a plodů nebo kontrola vypadávání ovoce; ovlivnění tvaru ovoce nebo doby zrání; zvýšení odolnosti vůči stresu (proti chorobám, suchu, slanosti nebo mrazu); zlepšení příjmu živin; zvýšení obsahu cukru nebo změna kyselosti; posílení vůně a barvy; stimulace sekrece latexu nebo pryskyřice; a usnadnění defoliace nebo desikace (na podporu mechanické sklizně) a konzervace. Některé regulátory růstu rostlin působí jako herbicidy, když se aplikují ve vysokých koncentracích, zatímco některé herbicidy vykazují účinky regulace růstu{10}}v nízkých koncentracích.






